Jak mám správně chválit své dítě?

Děti potřebují kromě pozornosti a lásky také pochvalu a uznání a je jedno, jestli od svých rodičů nebo učitelů. Ale jak je chválit správně?
 
„Skvěle!“ „Jsi úžasný/á!“ Děti potřebují kromě pozornosti a lásky také pochvalu a uznání a je jedno, jestli od svých rodičů nebo učitelů. Díky pochvale získají sebevědomí a motivaci. Když má dítě pocit, že jsou jeho snahy oceněny, získává motivaci pro další práci. Lze to vůbec dělat „správně“, nebo „špatně“? Ano. Když chválíme dítě, je velmi důležité, abychom ho chválili za konkrétní věc. Nedefinovaná pochvala může vést spíše k opaku: demotivaci a nejistotě. Dítěti neprospívá ani neustálé chválení za každou maličkost, jelikož to působí nevěrohodně. Sepsali jsme pro Vás pár tipů.
 
 
1. Chvalte snahu Vašeho dítěte, ne výsledky
Při pochvale spíše oceňujte snahu jako takovou, a ne dosažený výsledek. Ne vždy vše probíhá hladce a chyby nebo špatné výkony se objevují neustále – např. ve škole, při sportu nebo během hraní. Když ale děti pochválíme za to, že vytrvaly, pustí se po neúspěchu do nové výzvy s ještě větší motivací. Pro metodu KUMON je obzvláště důležité, aby rodiče své děti povzbuzovali a poskytovali jim uznání, aby tak podpořili jejich motivaci. Nikdy prosím nezapomínejte dostatečně pochválit snahu a pokroky svého dítěte.
 
 
2. Nechvalte bez rozmyslu
Neměli byste chválit každý malý krok Vašeho dítěte. Carol Dweck, americká vědkyně ze Stanfordovy univerzity, zjistila, že děti, které jsou chváleny příliš často, inklinují spíše k nejistotě, jelikož si postupem času uvědomí, že pochvala není myšlena zcela upřímně a že je vlastně spíše projevem soucitu. Renne Jain popsala na svém Blogu, že ze svého dítěte udělala „narkomana závislého na pochvale“.
 
 
3. Chvalte konkrétně, ne obecně
„Ty jsi přece tak šikovný kluk“ nebo „Ty jsi ale sportovkyně“ jsou obecnými pochvalami, kterým děti příliš nerozumí. Během svých výzkumů zjistil Andrei Campian, vědec ze Stanfordovy univerzity, že obecná pochvala vede spíše k tomu, že jsou děti demotivované a nejsou se schopny správně vypořádat s kritikou, která k životu také neodmyslitelně patří. Děti ztrácejí motivaci, jelikož pochvala „Ty jsi ale sportovkyně“ je v rozporu s kritikou a děti si myslí, že jsou vždy a zcela obecně sportovně založené, místo toho, aby si pochvalu konkrétně vztáhly např. ke skvěle odehranému fotbalovému zápasu nebo skvělému výkonu na kladině.
 
4. Ne každé dítě reaguje na pochvalu stejně
Zakřiknuté a nesmělé děti, které chtějí být zdánlivě velmi často chváleny, mohou být pod stresem, jelikož si myslí, že vždy musí dosáhnout skvělých výsledků. Nizozemský psycholog, Eddie Brummelman z Univerzity v Utrechtu, přišel během svých výzkumů na to, „že inflační pochvala může mít spíše opačný účinek.“ Výzkum prokázal, že se sebevědomé děti po pochvale s nadšením vrhly na další úkol, i když byl náročnější než ten předchozí. Zdrženlivější děti si ale nevěřily a raději se pustily do úlohy, která byla snadnější. To samozřejmě neznamená, že by člověk neměl nesmělé děti chválit vůbec, ale o to důležitější je, aby pochvala byla konkrétní, silněji zaměřená na snahu a abyste uznání nevyjadřovali příliš často. Je samozřejmě také nezbytné, abyste dítě chválili tak, aby to odpovídalo jeho charakteru.