Člověk to musí jen zkusit – a vytrvat

Winston je pětiletý chlapec, velmi veselý, plný energie, přátelský a hovorný. Protože se chtěl naučit psát anglicky, začal navštěvovat výukové centrum KUMON. Jeho matka si všimla jeho nadšení ze samostatného učení, když se snažil psát písmena, která viděl v knížkách. Největším problémem pro něj ale bylo, aby zůstal v klidu sedět, a ze začátku se dokázal soustředit jen velmi krátkou dobu.
 
Winston rozrazil vstupní dveře výukového centra KUMON a zůstal chvilku stát, aby popadl dech. Pak rázně prošel předsálím, vytáhl své poznámky a posadil se k nejbližšímu volnému stolu. „Ano, opět běžel,“ říká s úsměvem instruktor Laurence. „Do výukového centra vždy běží, protože sem chodí velmi rád. Nemá strach z výzev, které zde na něj čekají.“ Vzpomněl jsem si na náš reklamní spot, kde děti spěchají do výukového centra svižným krokem, a jsem překvapen, že se to ve výukovém centru KUMON opravdu děje.
 
Winston je pětiletý chlapec, velmi veselý, plný energie, přátelský a hovorný. Protože se chtěl naučit psát anglicky, začal navštěvovat výukové centrum KUMON. Jeho matka si všimla jeho nadšení ze samostatného učení, když se snažil psát písmena, která viděl v knížkách. Největším problémem pro něj ale bylo, aby zůstal v klidu sedět, a ze začátku se dokázal soustředit jen velmi krátkou dobu.
 
„Musel jsem očekávání rodičů trochu upravit,“ říká instruktor. „V první řadě musíme Winstona dovést k tomu, aby se uměl soustředit. Proto jsme začali s programem pro výuku matematiky. Ze začátku nebyl schopen vyřešit ani tři příklady za sebou a v angličtině nebyl schopen dopsat jediné slovo do konce. Pokaždé začal vykládat a vyžadoval pozornost.“ „Winston také nechtěl dělat domácí úlohy, které v centru KUMON dostával, a já jsem chtěla, aby tam přestal chodit,“ řekla jeho matka a podívala se na Laurence. „Ale moc děkuji, že jste nám pomohl, abychom trpělivě počkali na úspěch.“
 
O pár týdnů později byl schopen dokončit celou stránku a sám si na papíru označil místo, ke kterému chce dojít. „Zvládl jsem to! Zvládl jsem to! Dokončil jsem stránku,“ volá a září radostí. Laurence se na mě podívá: „Chtěl jsem ti vyprávět o Winstonovi, protože je tak horlivý. Chtěl jsem ti ukázat, jakou má pokaždé radost, když dosáhne něčeho nového, nebo když se něco nového naučí.“ Winston se opět dává do práce. U pracovních listů KUMON je schopen strávit 30 minut bez toho, aby jeho pozornost polevila.
 
Winston se nyní dostal do bodu, kde zcela profituje z toho, co mu je schopna metoda KUMON nabídnout. „Jeho postoj k učení se zcela změnil,“ říká jeho matka. „Dříve, když se mu něco zdálo složité, přišel vždy za mnou: ,Mami, mohla bys to prosím udělat za mě?´  Teď už se tak snadno nevzdává. Je připraven přijít na to sám. To je jeden z důvodů, proč je metoda KUMON tak úžasná.“ „Už neříká: ,Já to nevím.´ Už totiž ví, že potřebuje jen čas na to, aby se tím zabýval a přišel na řešení,“ rychle doplňuje Laurence.
 
„Chtěla bych, aby se Winston uměl učit bez cizí pomoci a měl k učení ten správný vztah. Myslím, že narazit na dobrého učitele je vždy tak trochu otázka štěstí. Když se ale člověk umí ty věci naučit sám, pak má svůj vývoj zcela a výhradně ve svých rukou,“ říká jeho matka.
 
Jak se ale naučil číst? Tak zněla má otázka, když nám Winston z obrazovky počítače předčítal písmena. Možná proto, že… Winston se přitiskl blíž ke své matce a objal ji… možná proto, že mu hodně čtu… „Protože jsem prostě chtěl být jako ty, mami.“